Předmětem k založení hasičského sboru byly velké a četné požáry v předcházejících letech. Ještě před založením sboru vznikly v obci 3 požáry v letech 1748,1857 a v roce 1876. O prvním požáru v roce 1748 píše ve vlastivědě Moravské v roce 1907 páter Augustýn Kratochvíl. Domy stojí těsně při sobě, nemají ničeho společného, ježto vše shořelo i s památní obecní kronikou v letech 1748 a 1857. Druhý hrozný požár dne 23. 5. 1857 o čtvrté hodině odpolední popisuje ve farní kronice ocitý svědek požáru tehdejší administrátor páter Karel Orel. Požár vznikl v domku č. 85 u Tomáše Kalába nepozorností ženy u ohniště při škvaření sádla. Oheň se rychle rozšířil pro nedostatek vody a veliký vítr, pomocí hořících došků a šindelů na celý Radostín. Následky požáru byly strašné. Shořelo 62 domů, fara, škola a kostelní věž. Zůstala jen kaplička, jinak vše lehlo popelem. V roce 1853 zapálil Slepica stodolu Janu Hrubému čp. 56, dále vyhořely stavení a stodola Františku Jebavému čp. 57.
V roce 1891 byla založena župní hasičská jednota soudních okresů Velké Meziříčí a Velká Bíteš až jako devatenáctá. Na II. valné hromadě v roce 1894 byl zvolen do nového výboru Josef Skalka z Krásněvsi a Rudolf Divíšek z Měřína, později řídící učitel v Radostíně.
Obec Radostín v roce 1893 měla 117 domů s krytinou šindelovou. V obci se z větší míry provozuje činnost zemědělská.